Moje odkazy
Obsah článku:
Chceme návrat k webu 1.0?
vydáno: 12. 2. 2010 13:34, aktualizováno: 29. 3. 2020 20:42
Web 2.0 už dávno není bzučák. Mlha se postupně rozplynula a už se celkem ví, že Web 2.0 není až tak o technologicích (různé ty AJAXy atd.) jako hlavně o tom, že se stírá rozdíl mezi autorem a konzumentem obsahu.
Podívejme se, jak to fungovalo dříve.
Web 1.0
Kdysi dávno, v dřevních dobách Internetu, lidé publikovali statické stránky. A ta statičnost nespočívala jen v tom, že se na stránkách nic nehýbalo (mnohdy se hýbalo až oči přecházely) nebo že by se nepoužívalo skriptování na straně serveru (cgi, ssi, php a modernější technologie). Tedhy téměř neexistovala zpětná vazba a tok informací byl převážně jednosměrný (autor → čtenář). Vrcholem interakce bylo to, že jste autorovi stránky mohli poslat e-mail (ale dobře víte, jak to s čtením e-mailů a hlavně odpovídáním na ně chodí).
Web 2.0
Pak přišel zlom, najednou se na stránkách začaly objevovat formuláře pro vkládání komentářů, lidé místo statických HTML stránek začali používat redakční systémy (pamatujete ještě PHP Nuke?) a později blogy (které dnes mezi mládeží už prý tolik neletí). Čtenář už zdaleka není ten, kdo by jen četl (konzumoval), i čtenář se aktivně podílí na tvorbě obsahu a zároveň autor kromě psaní i čte – získává zpětnou vazbu. Doba se zrychluje a informací je daleko víc, než když dřív někdo jednou za čas poslal e-mail. Tvorbou obsahu nemusí být jen psaní komentářů, je to třeba i hlasování v anketách, vkládání odkazů do různých „sociálních“ služeb nebo třeba hlasování (líbí/nelíbí), které může být užitečnou informací pro ostatní čtenáře zda číst nebo nečíst (klikat/neklikat). A mnohdy jsou diskuse a obsah tvořený „čtenáři“ hodnotnější, než prvotní obsah tvořený „autorem“ (článek může fungovat třeba jen jako nástin tématu, o kterém se pak rozvine diskuse).
Vsuvka: Web 3.0 a další
Webem 2.0 už nikoho nešokujete, stává se z něj klasika. Pokud chcete zaujmout, musíte přejít na vyšší čísla. Web 3.0 už má také celkem jasné kontury, znamená sémantiku. Ale o webech 4.0, 5.0, 6.0 atd. můžete mlžit prakticky donekonečka :-)
Je potřeba ještě říct, že ačkoli to vypadá jako nějaká číselná řada, posloupnost verzí, praxe je značně nelineární – můžete mít klidně sémantický web, ale bez prvků Webu 2.0. Neznamená to tedy, že by Web X+1 byl totéž co Web X a něco k tomu. Jedná se o víceméně disjunktní množiny.
Politický rozměr
Web 2.0 je skvělý vynález. Není to věc, která by se týkala jen ajťáků (technologie ji jen umožnily), Web 2.0 má i politický význam. Umožňuje šířit informace zdola – už tu nejsou jen autority, které mají „patent na pravdu“ a šíří informace, které se jim hodí (např. redakce ovládané …). Je tu i „hlas lidu“ – ten tu sice byl vždycky, ale teď je víc slyšet. Což je dobře. Protože když slyšet není a umlčuje se, nakonec to stejně jednou praskne a zase se bude „věšet na kandelábry“ nebo vyhazovat z oken. Průběžná zpětná vazba umožňuje plynulé změny systému vedoucí ke vzájemné spokojenosti – a hlavně bez velkých nečekaných skoků a revolucí.
Autoritou ve světě Internetu může být kdokoli, kdo si získá uznání druhých – a to si získá tím, jaké informace bude šířit. Pokud někdo dlouhodobě „trepe kokotiny“ přestanou ho ostatní brát vážně. Pokud se někdo pod svůj názor neumí důvěryhodně podepsat, také asi nebude velkou autoritou – komunita nezná jeho historii a tak ho pravděpodobně bude ignorovat. Přičemž není potřeba žádná vazba na identitu autora v reálném světě – co je mi po tom, že se ten člověk jmenuje Lojza Procházka a bydlí v Hošticích? To je naprosto zbytečná informace. Daleko zajímavější je, vědět, že člověk pod danou přezdívkou (třeba CyberBob) je pořád ten stejný člověk (i když neznám jeho pravé jméno) a roky publikuje zajímavé a užitečné informace – takže až příště zase něco napíše, vím, že tomu mám přikládat větší váhu, než kdyby to psal anonym nebo třeba Lojza Procházka, kterého neznám a s kterým nemám žádnou zkušenost.
Návrat zpátky?
Občas narážím na lidi, kteří ze zpětné vazby nemají takovou radost jako já. Nedávno to byl blog Martina Malého. Martin asi chodí na jiné servery než já nebo ho diskusní příspěvky idiotů dokáží vytočit víc než mě a má menší schopnost je ignorovat :-) Rozhodl jsem se přistoupit na jeho hru a proto píšu tenhle článek a poslal jsem mu odkaz e-mailem, jako se to dělalo kdysi. Ostatně, článek se původně měl jmenovat „Martin Malý se vrací k Webu 1.0“, ale pak mi to přišlo zbytečně osobní a útočné.
Řešení
Nikomu samozřejmě nelze nařídit, aby na svém serveru umožňoval ostatním vkládat komentáře a žádné z nich nemazal. To by bylo jako kdybych někoho nutil, ať si nechá na svoji zahrádku zapíchnou ceduli propagující můj názor.
Řešením bude oddělení komentářů od primárního obsahu (články, resp. libovolné URL) a vytvořením komunity svobodomyslných lidí, kteří mají úctu k názoru druhých, byť s nimi nemusí souhlasit. Vytvoření systému, který tomu dá technologickou podporu – je potřeba zajistit na jedné straně anonymitu (aby se nikdo nemusel bát stíhání za svůj názor nedemokratickým režimem) a jednak hodnocení obsahu, aby bylo možné odlišit zrno od plev – znát historii ostatních (z toho, co psali dříve, můžeme usuzovat na hodnotnost toho, co píší teď).
Přečtěte si i můj předchozí zápisek Patnáct slov (velmi krátké – skutečně jen 15 slov).
Komentáře čtenářů
Tak to posílání e-mailem jako za starých časů funguje :-) Martinova reakce je tady: strucny.misantrop.info.
... kdyz si vzpomenu, jak tentyz Maly spamoval do komentaru a jak pak prskal kilobajty fnukani o svobode a cenzure, kdyz jsme mu to smazli :-)))
No nic, hlavne byt konzistentni v nazorech :-)))
Po nahlédnutí do blogu z toho čuchám nějaké osobní antipatie, ale nechci do toho šťourat :-)
BTW: kdo je v tomhle případě „my“?
mam na Maleho pifku a nestydim se za to :-)
My... no, udelal jsem to ja po porade s lidmi, ktere do toho meli co mluvit. Stranka neni dulezita, dulezita je Maleho schizofrenie, neni to jediny modelovy pripad :-)
Ale screenshoty jsem si neudelal, na to fakt nemam cas :-)))
--- teda dostat sem komentar, to je fakt pro hodne otrle.... koncim, jestli to zas neprojde.
njn, spam je svinstvo. Uznávám, že reCaptcha je někdy hůř čitelná a je potřeba si vygenerovat nový obrázek, ale:
- můžeš se zaregistrovat :-)
- můžeš použít OpenID
- na jednom svém webu jsem měl jednoduchou matematickou captchu (sčítání), ale začali na ni úspěšně útočit spameři a komentáře plnili inzercí na různé preparáty a zvětšení bůhvíčeho. Takže jsem i tam musel přejít na reCaptchu, protože ta odolává a zatím mi přes ni neprošel jediný spam.
- mám rád konstruktivní kritiku – takže: co místo reCaptchy?
Ale tedy se člověk vůbec nedoví, zdali to koment vzalo a když nevzalo, tak PROČ. Mám totiž dojem, že se tomu nelíbilo URL, ale nevím. A argument, že jsem si tu (asi) odmítací stránku měl prostudovat a přečíst si to, co tam bylo drobným písmem NĚKDE v moři textu, u mě neobstojí.
Přece nebudu psát půl minuty koment a pak ho nebudu deset minut dostávat na web :-)
Tak to teda nevím – já na vrchu stránky vidím:
The reCAPTCHA code you entered was incorrect.
v červeném rámečku ;-) A pokud se pokusím zadat nějaké nepovolené značky, tak se oříznou.
Vrcholem interakce bylo to, že jste autorovi stránky mohli poslat e-mail (ale dobře víte, jak to s čtením e-mailů a hlavně odpovídáním na ně chodí).
Odpovídání na emaily jde stejně dobře, jako komentování v diskusi. Nepochopil jsem pointu.
Podle mě je to celé záměna příčiny a následku. Lidé chtějí píší na web(2.0) nikoliv proto, že mají co napsat, ale prostě proto, že to jde. Tudíž je komentářů a komentátorů je moc, a podíl těch kvalitních klesá.
Ono jde reagovat i jinak. Pamatuji si doby, kdy jistí programátoři vedli polemiku prostřednictvím článků v časopisu! To byly odpovědi o rozsahu několika stran, měly hlavu a patu. Což je také důvod, proč mám rád email - na odpověď má člověk čas několik dnů (i déle), není omezený rozsahem a ví, že druhá strana si to přečte a při odpovědi bude přemýšlet.
Upřímně řečeno web nemusí mít komentáře vůbec. Dneska je velmi snadné si založit svůj blog a reagovat tam. A autorovi poslat (třeba tím emailem) odkaz. Nakonec z toho může být užitečná polemika bez flamu.
Někdo vyřizuje maily třeba jen jednou denně. A hlavně e-mail pošleš jen autorovi a teď se čeká na jeho reakci, jestli odpoví nebo dokonce vloží odkaz na svoji stránku – kdežto ten komentář je tam hned a vidí ho všichni (v případě nemoderovaných diskusí), to mi přijde interaktivnější.Odpovídání na emaily jde stejně dobře, jako komentování v diskusi.
Tohle bylo (a je) běžně ve vědeckých a uměleckých kruzích – kdežto „obyčejný člověk“ chce asi všechno hned, bez čekání. Souhlasím s tím, že rozepsat se v časopise (blogu, e-mailu) přispívá ke kvalitě, má to víc hlavu a patu, takové příspěvky bývají víc promyšlené a hodnotnější. Na druhou stranu ty komentáře taky mají svůj smysl – např. jdeš kolem (něčího článku, webu…) a chceš jen něco naokraj poznamenat, psát kvůli tomu vlastní článek nebudeš, za to to nestojí.Pamatuji si doby, kdy jistí programátoři vedli polemiku prostřednictvím článků v časopisu!