Moje odkazy
Kopírování může nezabíjet
vydáno: 9. 6. 2010 13:21, aktualizováno: 14. 1. 2021 00:18
V internetové diskusi jsem parafrázoval známý výrok „Kopírování zabíjí hudbu“. Jeden kolega na mě vypálil: „tím chceš říct, že nahrávací společnosti mají pravdu?“ Trochu jsem se zarazil… Chci nebo nechci? Přemýšleli jste někdy o tom, jak by svět vypadal, kdyby filmy a hudbu nešlo zadarmo kopírovat?
Kdybyste si buď museli koupit oficiální licencovaný disk (případně soubor), a nebo si ten kulturní zážitek museli nechat ujít? Nic mezi tím. Buď zaplatit, koupit nebo neslyšet, nevidět, neznat. Jak by k tomu přišli umělci? Co by udělali proto, aby se dostali do našeho povědomí? Nemyslím ty známé hvězdy, kterým stačí jen občas přikrmit bulvár, a i kdyby už nikdy nic nenazpívali nebo nenatočili, mají své místo na výsluní jisté. Ale spíše nové nadějné talenty. Vždyť i ten Gott jednou umře. A kdo tu bude po něm? Co když si nebudete moci vypálit cédéčko od kamaráda? Co když si nebudete moci stáhnout empétrojku? Jak se dozvíte, že ta nová kapela vůbec existuje? Budete si kupovat hudební časopisy? Za peníze? Poslouchat rádio? Čekat, co vám naservírují hudební soutěže? Šli byste na koncert někoho, jehož hudbu jste nikdy neslyšeli? Jehož jméno neznáte? Koupili byste si tam jeho tričko? Chodili po městě v mikině s jeho jménem? Které nikdo nezná? My bez „komediantů“ dokážeme žít. Ale oni bez nás ne. Nic jiného neumí. Ani ty nahrávací společnosti nic jiného neumí. Lidi se zabaví jinak, mnohdy i příjemněji, moc příjemněji. Chodit do kina na béčkové filmy není k životu nezbytně nutné, poslouchat bezduchý pop taky ne. Můžete si jít zaplavat, nebo zahrát volejbal. Nebo se procházet krajinou. To je zadarmo. Nebo… to je taky zadarmo. A těch pár kvalitních filmů nebo hudebníků, to, co se dá považovat za umění, to nikoho finančně nespasí. Je to jako psát články o programování pro pár nadšenců – tím si na živobytí taky nevyděláte. Umělci by pravděpodobně museli dost změnit styl své práce. Zavrhnout staré korporace a hledat nové cesty, jak se dostat k posluchačům a divákům. Častěji by vydávali svoje alba pod CreativeCommons nebo jinou svobodnou licencí. Někteří, prozíravější, umělci to dělají už teď. Je potřeba ukázat co umím, klidně i zadarmo – pak teprve můžu čekat, že někdo přijde na koncert, nebo si koupí album s dalšími písničkami. Nikdo si nekoupí zajíce v pytli. A že obyčejný člověk neví, co to je CreativeCommons? Že to nikdy neslyšel? Tak… Jeden politik nám tu vyhlásil blbou náladu, už je to nějaký ten rok. Teď se z nás jiný politik snaží udělat obyčejné lidi. Já chci ale opravdové lidi, ne obyčejné. A svobodnou kulturu. Ještě nás čeká pořádný kus práce.
Komentáře čtenářů
Opravdu hezky napsane. Je to tak, jenze je to OBROVSKA masinerie, tak velka ze si nikdo neuvedomuje ze ty lidi dole(==my vsichni) jsou potreba ze vseho nejvic.
Kdyby to tak skutečně bylo (zaplatit nebo nic), pak by nastal NEUVĚŘITELNÝ boom svobodomyslných autorů pod vlajkou Creative Commons. Možná by to tak i bylo lepší, možná by to uspíšilo vyhynutí hudebních dinosaurů jejichž místo by okamžitě zabrali noví, agilní a svobodomyslní autoři.
A že lidi nevědí o CC a sajtách jako Jamendo? Však oni by se velice rychle dozvěděli.
Zažil jsem dobu, kdy opravdu nešlo kopírovat. LP se okopírovat nedalo a později kopie na mgt pásce byly velmi nekvalitní. Umělec se tehdy prosadil tím, že se zúčastnil soutěže v TV nebo rozhlase. Jako ten jmenovaný Gott. Beatles ve slušné kvalite jsem si poslechl až po třiceti letech. Dodnes zásadně nekopíruji. Kdyby to tak dělali všichni, tak hudební CD bude stát 50 Kč a budou ho přikládat k Blesku. :-)) Rozdíl mezi výrobní cenou a cenou, za kterou se CD prodává je odrazem toho jak moc posluchači po něm touží. Moji oblíbenou Patsy Cline jsem koupil CD za 100 Kč. Když však někdo podlehne reklamě, tak holt platí nebo krade.
Neznám nikoho kdo krade CD - snad není moc lidí co by strčili CD do kapsy. Stejně tak neznám nikoho kdo krade rohlíky.
Znám spoustu lidí co si hudbu kopírují. Na rozdíl od krádeže je tady vhodné přirovnání k vyfotografování rohlíku - prodavače to může štvát, může to zakázat, ale krádež to není.
Hudbu ani neprodukuji, ani moc neposlouchám, takže se mě to celé málo týká, ale říkat kopírování krádež je jako říkat napadení Polska nacisty sebeobrana.
Spíš ho jde přirovnat k jízdě v tramvaji načerno – neplatíš, ale čerpáš stejné výhody, jako ti platící. A kdyby nebylo jich a jejich peněz, žádná tramvaj by tu nejezdila a ty by ses taky nesvezl.Na rozdíl od krádeže je tady vhodné přirovnání k vyfotografování rohlíku