Problém s tiskárnami je, že… Nechci dnes mluvit o hardwarových závadách (jako že vám třeba zaschne náplň v inkoustové tiskárně), ale o těch softwarových. V dobách, kdy jsme běžně k počítačům připojovali jehličkové tiskárny pomocí paralelního portu, byla situace v lecčems jednodušší – s tiskárnou jsme komunikovali více napřímo a ta poslušně plnila naše příkazy (takže jsme si třeba potiskli místo papíru válec, když jsme zadali špatné rozměry). S tím, jak roste komplexita softwaru, přibývají v systému další mezičlánky – a ty občas kompenzují chyby uživatele a jindy mu přidělávají starosti. Potištěných válců ubylo, ale zmuchlaných papírů v koši je pořád dost.

Třetím dílem dnes zakončíme sérii věnovanou komplexitě softwaru (co to je, jak vzniká). Podíváme se na možná řešení tohoto problému a zejména na prevenci, protože úspěšný boj s komplexitou zpravidla začíná už v době návrhu.

Dnes se podíváme na příčiny vzniku komplexity, a navážeme tak na předchozí díl této série.

Když dělník kope příkop nebo zedník staví zeď, má se za to, že každý metr představuje část hotové práce a budoucí užitek. Jistě, občas se stane, že se příkop nebo zeď udělají někde jinde, než měly být, nicméně to není moc časté a tyto chyby se obvykle rychle odhalí. Ale když programátor píše (či jinak vnáší) kód zapojený do výsledného produktu, nemůžeme říci, že bychom se s každým dalším řádkem kódu blížili cíli. Spojitost mezi množstvím kódu a budoucí užitečností velice nejistá.

Ba naopak – množství zdrojového kódu je třeba vnímat spíše jako negativní hodnotu a budoucí náklad, než jako hotový díl práce (pozitivní hodnota). Pokrok můžeme měřit množstvím implementovaných požadavků, ale určitě ne množstvím kódu.

Přestože mám různých baterek spoustu, chtěl jsem si udělat radost a pořídil jsem si měděnou verzi Olight S2R. Je to věc spíš do sbírky a je opravdu krásná. Má ale i jednu nepěknou vlastnost, která jde naštěstí řešit, a o tom bude tento článek.

Už za pár dní (v Praze 27. listopadu 2019) nás čeká vypínání DVB-T televizního vysílání a přechod na DVB-T2. Nová technologie přinese více televizních kanálů a kvalitnější obraz, ale na druhou stranu vyžaduje i nové vybavení. Dnes si ukážeme, jak si postavit vlastní zařízení pro příjem, a nemuset tak kupovat nový televizor nebo tzv. set-top box.

I am a FSF associate member, since 2009-12-19. I do not agree with recent attacks on RMS which led to his resignation. Regardless of his future position in the FSF, this is my vision how we should continue.

Nedávno médii proběhla další vlna zpráv o děravých bezdrátových klávesnicích a myších. Bezpečnostních upozornění je čím dál víc a pro hodně lidí se z toho stává jen šum, který přestávají vnímat. Často jde o díry v serverovém softwaru nebo zranitelnosti zneužitelné za hodně specifických podmínek. Tento útok se ale týká přímo koncových uživatelů, lze ho provést snadno a může napáchat velké škody, takže si myslím, že je dobré mu věnovat pozornost.

Po včerejším retro článku tu máme návrat do budoucnosti – ze které se ale naštěstí už stává současnost. Zatím jsem udělal jen pár fotek… Ohledně motivace a smyslu doporučuji si přečíst HiFive1 – deska s otevřeným čipem RISC-V.

Objevil jsem doma staré diskety se softwarem ComfoDesk od firmy Siemens Nixdorf. Zajímalo mne, jestli budou ještě fungovat a jestli je ten software tak hrozný jako tehdy (vzpomínky na to nejsou moc dobré – nikdo u nás s tím neuměl pracovat a nakonec jsme museli přeinstalovat systém, abychom se ComfoDesku zbavili). Navíc je na internetu minimum zmínek o tomto softwaru, takže jsem se rozhodl ho alespoň trochu zdokumentovat pro příští generace.