Moje odkazy

• Nabídka služeb
• Relational pipes
• SQL-Výuka.cz
• SQL-DK
• Nekuřák.cz
• i1984.cz
• Telekomunikační slovník

Ostatní odkazy

• GNU.org
• FSF.org
• Monča.cz

Objevil jsem doma staré diskety se softwarem ComfoDesk od firmy Siemens Nixdorf. Zajímalo mne, jestli budou ještě fungovat a jestli je ten software tak hrozný jako tehdy (vzpomínky na to nejsou moc dobré – nikdo u nás s tím neuměl pracovat a nakonec jsme museli přeinstalovat systém, abychom se ComfoDesku zbavili). Navíc je na internetu minimum zmínek o tomto softwaru, takže jsem se rozhodl ho alespoň trochu zdokumentovat pro příští generace.

ComfoDesk se dodával na dvou 5¼palcových disketách:

O nich se říká, že uchovávají data překvapivě dobře a že záleží spíš na kvalitě a stavu mechaniky – což je asi pravda, protože v jedné mechanice mi diskety nešly přečíst, ale v jiné (repasovaná Panasonic JU-475-2) ano (a zachránil jsem pomocí ní data i z řady jiných disket).

ComfoDesk je grafický shell pro MS Windows, což je systém, který byl tehdy na desktopech dost rozšířený a někde ho prý mají dodnes. Tenhle shell zjevně není určený pro domácnosti, ale spíše pro větší firmy nebo úřady, kde si v něm bude nějaký byrokrat organizovat svoje soubory do virtuálních skříní (kabinetů) a složek. ComfoDesk byl součástí nějakého většího balíku softwaru zvaného ComfoWare a existovaly i další Comfo* nástroje (např. ComfoTalk), ale o těch nemůžu nic napsat, protože mám jen tyhle dvě diskety.

Při prvním spuštění je potřeba si vytvořit „plochu“:

těch můžeme mít i víc, ale nejedná se o virtuální plochy, jak je známe třeba z KDE, Gnome nebo jiných prostředí GNU/Linuxu. Možná to mělo sloužit k oddělení práce více uživatelů (protože ten operační systém pod tím nic o uživatelích neví).

Takhle vypadá výchozí plocha:

Ikony jsou „aktivní“ – při označení mírně změní vzhled – skříňka nebo koš se otevřou atd.

Dodnes dobře známý koncept souborů a složek se zde používá, ovšem hierarchie je omezená (složky nelze libovolně zanořovat) a jednotlivé úrovně mají přiřazený konkrétní název – skříň, zásuvka, složka, podsložka:

Možná je za tím německá systematičnost a snaha o pořádek, ale osobně mi to přijde jako zbytečně omezující. Zajímavější je vytváření nových objektů – to se dělá přetažením myší – ikony v „Tools“ jsou vlastně šablony, které můžeme přetáhnout na plochu a tím vytvořit novou instanci:

Objekty mají hlavní název (až osm znaků) a doplňkový název (až šestnáct znaků), což umožňuje překonat omezení souborového systému (osm znaků pro název souboru + tři pro příponu).

Pak tu máme koš – tam se vyhazují (opět přetažením myší) soubory určené ke smazání. Pravděpodobně první systém, ve kterém se ikona koše objevila, byl Xerox Star z roku 1981:

Xerox Star, jeho předchůdce Alto a vůbec celé výzkumné středisko Xerox PARC stojí za pozornost, protože tam tehdy vznikla spousta nových věcí (ethernet, laserová tiskárna, WYSIWYG, Smalltalk a OOP, AOP, GUI/WIMP a další).

Metaforu koše během osmdesátých let zavedla řada dalších systémů a prostředí (Amiga, Apple, GEM, Commodore 64 atd.). Siemens Nixdorf s tím tedy přišel (1990) pět let po Amize (1985) a pět let před MS Windows (1995).

ComfoDesk má i síťovou instalaci a tam by měla fungovat složka „Shared tray“ pro sdílení souborů mezi více počítači, ale to jsem nezkoušel. Dokumenty v této složce se nedají otevírat – takže pokud je chceme upravit nebo zobrazit, musíme si je přesunout do své složky. Zřejmě to tedy slouží jen k výměně souborů. Podle nápovědy to jde použít i k výměně souborů mezi více „plochami“ v rámci jednoho počítače.

Přes nabídku „Functions“ můžeme souboru přiřadit „RSM date“ – což je zřejmě datum, ke kterému se máme k dokumentu vrátit a něco s ním udělat. A je tu funkce pro vypsání dokumentů s „RSM date“ v zadaném rozsahu:

A pokud u nějakého dokumentu datum překročíme, jsme na to při startu prostředí upozorněni. Zní to hrozně banálně, ale na rok 1990 to není zase tak špatné. Navíc když soubor přesuneme do jiné složky, tak ho funkce stále najde, takže tu máme jakýsi pokus o centrálně spravovaná (netroufám si říct indexovaná) metadata souborů. Ano, je to jednoúčelové (jeden atribut typu datum) a nepružné, ale je to taková první vlaštovka.

Co se týče aplikací, moc jich tu není (nezapomínejme, že jsme to instalovali ze dvou 5¼palcových disket). Jedna z nich je ComfoAlbum, do kterého lze vkládat text a obrázky ze schránky, a pak to uložit jako jeden soubor. A také umí pořizovat snímky obrazovky:

Tenhle software ale nepochází od Siemensu – je to odlehčená verze programu Scrapbook+ od jakési firmy Eikon Systems, Inc. z Kalifornie.

A pak tu máme program Break – což je zámek obrazovky. Protože tento systém nezná uživatele a jejich hesla, funguje to tak, že heslo zadáme dvakrát při zamknutí obrazovky, můžeme odejít od počítače, a pak třetím zadáním hesla obrazovku zase odemkneme:

Obrázek na pozadí je tak ošklivý, až je vlastně hezký… nebo alespoň nepřehlédnutelný. Pozor: nejde o spořič obrazovky, je to statický obrázek, tak ho nenechávejte zapnutý přes dovolenou, protože by se vám na vašem CRT monitoru mohly vypálit pixely.

Při každém chybném pokusu o zadání hesla se na pozadí objeví jedna hvězdička – takže když přijdete z oběda nebo z přestávky na kávu, hned víte, na čem jste a jaké máte kolem sebe kolegy:

Samozřejmě to jde obejít tím, že se restartuje celý počítač, ale to se zase pozná podle toho, že po odemknutí obrazovky nenajdete svoje spuštěné programy a otevřené dokumenty resp. nebude vám fungovat heslo.

Dnes to byla taková počítačová archeologie. ComfoDesk je součástí proprietárního-legacy světa a na smetišti dějin je oprávněně, ale tak se tehdy software dělal – k reálné nadvládě svobodného softwaru, který se oficiálně zrodil v roce 1983, došlo až později. Nicméně za zmínku snad ComfoDesk stojí – když už nic jiného, tak aspoň to pozadí zamčené obrazovky je nezapomenutelné.