Moje odkazy

• Nabídka služeb
• Relational pipes
• SQL-Výuka.cz
• SQL-DK
• Nekuřák.cz
• i1984.cz
• Telekomunikační slovník

Ostatní odkazy

• GNU.org
• FSF.org
• Monča.cz

Obsah článku:

• Hardware
• Software
• Rozpočet
• Závěr

Už za pár dní (v Praze 27. listopadu 2019) nás čeká vypínání DVB-T televizního vysílání a přechod na DVB-T2. Nová technologie přinese více televizních kanálů a kvalitnější obraz, ale na druhou stranu vyžaduje i nové vybavení. Dnes si ukážeme, jak si postavit vlastní zařízení pro příjem, a nemuset tak kupovat nový televizor nebo tzv. set-top box.

Něco podobného jsme zažili při přechodu z analogového vysílání na digitální DVB-T. Obecně lze současnou situaci řešit několika různými způsoby:

• koupit si nový televizor s podporou DVB-T2
• koupit si běžný spotřební set-top box a připojit ho ke stávajícímu televizoru
• přijímat televizní signál přes satelit (DVB-S2)
• sledovat televizi přes internet (IPTV)
• přestat sledovat televizi

Satelitní příjem je dobrá věc, ale většinou vyžaduje placení paušálních poplatků, takže pokud nás nezajímají nadstandardní kanály, nemá to smysl.

IPTV sice může posloužit dobře, ale být odkázaný jen na jeden komunikační kanál (internetové nebo mobilní připojení) není zrovna dvakrát moudré. Ať už máme názor na kvalitu televizní produkce jakýkoli, tak televize není jen zábava, ale je to i naše spojení se světem (byť jednosměrné) a tady je redundance (více komunikačních kanálů) jednoznačně dobrá věc. Ze stejného důvodu je rozumné mít doma vysílačku či SDR, nebo kromě GSM/LTE/5G a WiFi sítí stavět i vlastní LoRaWAN IoT sítě. Ano, je to lehce paranoidní přístup, ale jak se říká: kdo je připraven, není překvapen.

Kupovat nový televizor, když 98 % součástek toho starého je plně funkčních a stále použitelných? To přijde líto i mně. Řešením by byly modulární přístroje, kde by šlo vyměnit tuner, přeinstalovat systém atd.

Běžně prodávané set-top boxy jsou jednoúčelová uzavřená zařízení – to doma nechci, když mám lepší možnost – navíc za pár let budou na vyhození (vzpomeňme na staré ADSL modemy). Takže, jak se píše v Bibli:

Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.

Matouš, 7, 13-14. Ale zase tak náročné to nebude – poskládat následující zařízení zvládne prakticky kdokoli.

Hardware

Jako základ nám poslouží jednodeskový počítač Raspberry Pi (RPi). Tyto počítače jsou původně určené pro výukové účely, ale letos uvedená čtvrtá verze je už dostatečně výkonná a dá se používat místo normálního desktopu – a nám teď dobře poslouží pro příjem televize a přehrávání filmů.

K těmto počítačům se vyrábí řada příslušenství, přídavných desek zvaných HAT. Jednou z nich je Raspberry Pi TV HAT pro příjem DVB-T2. Ten byl uveden vloni, v době kdy na trhu bylo Raspberry Pi verze 3. Tehdy šlo přijímat TV signál a posílat ho po síti dál, ale na současné přehrávání videa tehdejší RPi nestačilo – proto potřebujeme právě výkonnější verzi 4.

Raspberry Pi lze sice provozovat i bez chladiče nebo jen s pasivním chladičem, ale pro dekódování videa je pořádný chladič nutnost. Když jsem pustil TV bez něj, Raspberry Pi se po cvhíli vypnulo kvůli přehřátí. Chladiče pro RPi 4 se prodávají různé, já jsem vybral Armor Fan (XL-RB-AluP4+07FAN). Jak je vidět na obrázcích, jde o pořádný kus hliníku a na něm dva větráčky.

Aby se chladič vešel mezi RPi a DVB-T2, potřebujeme nástavec na GPIO. Ventilátory se normálně napájejí kabelem s konektorem, který se zapíchne do GPIO pinů. Tam ale budeme mít připojenou DVB-T2 desku, takže jsem konektor dal pryč a dráty připájel rovnou na GPIO nástavec.

Chladič kryje RPi z obou stran, takže nahrazuje i krabičku. Trochu to kazí nekrytý DVB-T2 modul, ale zatím to nechávám takhle. I při dlouhodobém sledování televize je teplota stabilní a přístroj se nepřehřívá (KODI ukazovalo v nastavení 47° C).

Software

Na RPi budeme provozovat samozřejmě svobodný software – operační systém GNU/Linux a KODI (dříve zvané XBMC), které nahrazuje běžná desktopová prostředí (KDE, GNOME, Xfce atd.) a je optimalizované pro velké obrazovky, ovládání dálkovým ovladačem (klávesnici ani myš nepotřebujeme, i když je připojit lze) a slouží k přehrávání filmů, televize, rádia a hudby. Mohli bychom použít nějakou obecnou distribuci GNU/Linuxu jako např. Debian a do ní KODI nainstalovat, ale jednodušší bude použít specializovanou distribuci jako LibreELEC, která je pro naše použití přímo určená.

Obraz LibreELEC si stáhneme a pomocí příkazu dd případně jiného nástroje nakopírujeme na SD kartu. Tu vložíme do RPi, připojíme zdroj a televizor (přes Micro HDMI konektor blíž zdroji) a postupujeme podle pokynů na obrazovce. Systém ovládáme pomocí dálkového ovladače našeho televizoru (ten přeposílá stisky kláves přes HDMI kabel do RPi – tato technologie se jmenuje HDMI-CEC, Consumer Electronics Control).

Potřebné doplňky

KODI lze používat v různých konfiguracích, někdo má např. počítač s TV tunerem na půdě blízko antény, obraz a zvuk pak putují po ethernetu a přehrávají se na druhém počítači s KODI připojeném k televizoru. V našem případě budeme mít vše v jednom počítači u televizoru. Do KODI tedy doinstalujeme jak doplňek TVheadend server, který se postará o ladění kanálů pomocí DVB-T2 tuneru, tak doplňek TVheadend HTSP client, který s tímto serverem komunikuje (kdybychom měli tuner na půdě, tak by server běžel tam, a u televizoru by nám stačil klientský doplněk).

Instalujeme z nabídky „Doplňky“ – „Instalovat z repozitáře“ – „Všechna úložiště“. Server je v kategorii „Služby“ a klient v „Klienti PVR“.

Ladění kanálů

Teď je nezbytné nastavit tuner a naladit kanály – to uděláme přes webové rozhraní Tvheadend (běží na portu 9981 a IP adrese, kterou zjistíme v nastavení KODI – typicky je automaticky přidělená přes DHCP). To uděláme z jiného počítače ve webovém prohlížeči:

• přidáme síť a zvolíme „cz-All“ v „Předdefinované muxy“,
• na záložce „Muxy“ vybereme všechny patřící do této sítě a v editaci jim (hromadně) nastavíme „Systém doručení“ na DVB-T2,
• na záložce „TV adaptéry“ přiřadíme adaptéru i novou síť (jinak je tam jen ta původní a ta nová nezačne ani ladit),
• na záložce „Sítě“ dáme „Vynutit scan“,
• na záložce „Služby“ namapujeme nově nalezené služby,
• případně pak vyházíme kanály, které nechceme, jsou duplicitní nebo nespolehlivé.

Vrátíme se zpět ke KODI. Ovládání je celkem intuitivní a brzy se v něm zorientujeme. Pokud text mírně přetéká a nevejde se na obrazovku, upravíme v nastavení rozhraní „Přiblížení“ (já jsem musel dát -4 %).

Zabezpečení

Nejbezpečnější je provozovat systém offline. Ke sledování televize internet ani místní síť nepotřebujeme. Tím ale přijdeme o některé funkce jako třeba počasí nebo internetové rádio.

Na tomto počítači sice asi nebudeme mít žádná důvěrná data a nejde o žádný kritický systém, přesto bychom ale na bezpečnost neměli úplně kašlat. Opravdu není dobré mít zapnutý SSH server s výchozím heslem. A v TVheadend serveru je dobré omezit IP adresy, které se na něj mohou připojovat případně nastavit heslo. Pokud jsme na záložce „Uživatelé“ nastavovali povolené sítě, je potřeba tam mít i 127.0.0.0/8, jinak se dostaneme na webové rozhraní z jiného počítače, ale KODI z localhostu se nepřipojí a TV nebude fungovat. Klientem mohou být i jiné počítače, takže si televizi můžeme pustit po síti i jinde.

Rozpočet

Přibližné maloobchodní ceny v Kč včetně DPH v listopadu 2019:

Je to poměrně drahé, ale cílem nebylo najít nejlevnější řešení. Také jde o horní odhad ceny. Některé věci (MicroSD karta, kabel či zdroj) možná najdeme doma a nemusíme kupovat. Nástavec pro GPIO je standardní součátka (dutinková lišta 2×20, rozteč 2,54 mm), kterou taky buď máme doma nebo můžeme sehnat levněji v obchodech s elektronikou jako GME, GES, TME, Farnell atd. (viz také Nakupujeme v zahraničí po internetu). Čtyři GB RAM jsou pro sledování televize až až, takže by stačila levnější 2 GB nebo asi i 1 GB verze. DVB-T2 HAT by šlo nahradit nějakým USB tunerem. A základem by ani nemuselo být Raspberry Pi, ale jiná podobná deska, kterých se vyrábí spousty. Je to prostě na nás, z čeho si přijímač poskládáme.

Závěr

Kromě toho, že jsme vyřešili základní problém a televize nám bude fungovat i po přechodu na DVB-T2, máme univerzální zařízení, které si můžeme dále upravovat a rozšiřovat. Můžeme nahrávat pořady, pouštět si filmy nebo si prohlížet fotky z USB disku. Na rozdíl od spotřebních „chytrých“ TV nás toto zařízení nebude odposlouchávat, nemusíme podepisovat smlouvu s jeho výrobcem (souhlasit s „podmínkami užití“ a číst kilometry právnických textů) a nahrané pořady a filmy nebudou zmrzačené DRM (některé televizory sice umožňují nahrávat na externí USB disk, ale nahrávky jsou šifrované – jinde si je nepřehrajeme – takže když televizor odejde, máme smůlu). Také můžeme sledovat televizi i z jiných počítačů (na RPi běží Tvheadend server). A když nás to přestane bavit, tak můžeme tento HW použít jako celkem normální počítač nebo z něj postavit něco jiného a neprodukujeme zbytečný elektroodpad.