Moje odkazy
Obsah článku:
Zákaz žárovek v EU: Mráz přichází z Bruselu
vydáno: 31. 8. 2009 00:31, aktualizováno: 12. 12. 2013 17:43
Zákaz klasických žárovek ze strany EU klepe neodvratně na dveře a informují o něm i média hlavního proudu. V článcích či reportážích se dozvíte řadu zajímavých i užitečných informací, ovšem to důležité zůstává nezmíněno. Neodvádějme teď pozornost diskusí o tom, zda jsou lepší klasické žárovky, úsporné zářivky či LED (diody).
Brát věci za špatný konec
Elektřina má dvě strany, nemyslím teď plus a mínus, těmi stranami jsou výroba a spotřeba. Při výrobě elektřiny obvykle dochází k poškozování životního prostředí (některé elektrárny vypouštějí do ovzduší zplodiny, jiné přinášejí riziko jaderné katastrofy), zatímco při její spotřebě k žádnému poškozování nedochází (svit žárovky, nebo rotace elektrického motoru nikoho nepoškozují).
Pokud zastáváme názor, že v souvislosti s elektřinou dochází k negativním externalitám (výrobce způsobuje poškození, aniž by za to nesl náklady) a chceme tuto situaci řešit (a já myslím, že bychom měli), musíme řešit situaci na straně výroby (zdanění externalit) a nikoli spotřeby (zákaz žárovek).
Důvod je ten, že poškození životního prostředí připadající na jednu vyrobenou kilowatthodinu je různé, podle toho, v jaké elektrárně se vyrábí – nějaké bude v uhelné elektrárně, jiné ve větrné, sluneční nebo jaderné. Naopak jedné spotřebované kilowatthodině odpovídá vždy stejné poškození (při daném typu elektrárny), bez ohledu na to, zda jsme tuto kilowatthodinu spotřebovali svícením, ohříváním vody nebo fénováním vlasů – či jakýmkoli smysluplným nebo i nesmyslným způsobem.
Máte-li tedy pocit, že vyrábíme elektřiny zbytečně mnoho, a tak zbytečně moc zatěžujeme životní prostředí, měli byste usilovat o zvýšení cen elektřiny (formou spotřebních či ekologických daní).
Kolik zbytečné energie se asi vyplýtvá, když do rychlovarné konvice dáte dva litry vody a přivedete ji k varu, přestože si chcete udělat jen jeden šálek? Poměrně dost, jelikož taková konvice má příkon kolem 2000 W. Přesto vám žádný úředník nestrká nos do kuchyně a nekontroluje, kolik vody si tam lijete (budete jí tam sami od sebe dávat přiměřeně, protože ohřívání bude trvat kratší dobu a zaplatíte méně na složenkách). Proč by vám tedy někdo měl mluvit do toho, čím svítíte? Tím, že jsem za elektrickou energii zaplatil (včetně spotřební-ekologické daně), pokryl jsem náklady na její výrobu i případné poškození přírody – s touto elektřinou si potom mohu dělat, co uznám za vhodné a nemusím se nikomu zodpovídat.
Populismus
Chybí-li skutečné argumenty, je obvykle potřeba sáhnout po emocích. Prostor pak dostávají působivé fráze o emisích oxidu uhličitého, úspoře desítek nebo stovek miliard korun, eur či dolarů a o globálním oteplování.
Tento jev se nevyhnul ani tak racionálnímu oboru, jako jsou informační technologie – velice často se dnes mluví o tzv. Green IT (schválně si zajděte na nějakou IT konferenci) a nejeden obchodník mluví o tunách emisí CO2, které uspoříte koupí serveru právě od jejich firmy. Copak ten obchodník může vědět, jaká elektrárna vám dodává proud? Jistě že nemůže, je to obyčejný marketing – na některé šéfy platí vidina ušetřených nákladů, některé si zase můžete získat řečmi o přírodě, protože jsou ve skrytu duše ekology – argumentace obchodníka je sice absurdní a nesmyslná, ale pokud funguje a přispěje ke zvýšení prodejů, proč ji nepoužít, že?
Ale zpět ke svítidlům. Jeden výrobce úsporných zářivek uvádí, že kdyby je celý svět začal používat místo žárovek, ušetřilo by se 23 milionů tun emisí oxidu uhličitého a 120 miliard eur, pomohlo by to také v boji proti globálnímu oteplování. Řekněte, není to úžasné?
Je zcela přirozené a normální, že každý výrobce chválí své zboží – já to dělám taky – ovšem to není důvod k tomu, aby politici tancovali podle nich a zakazovali zboží konkurence.
Ekologie a ekonomie táhnou za jeden provaz
I když bude člověk sebevíc sobecký a životní prostředí mu bude úplně ukradené, přesto bude usilovat o minimalizaci své spotřeby elektrické energie – z vlastního zájmu chce snížit svoje účty za elektřinu, aby mu zbylo více peněz na zboží a služby, které si rád užívá.
Ať už je naší motivací láska k přírodě, nebo pouze láska k sobě samému, šetřit chceme všichni. Řada lidí si začala kupovat úsporné zářivky ještě před zákazem a dobrovolně. Protože se jim to vyplatí – v některých případech sice zjistili, že životnost zářivek uváděná výrobci je nepravdivá a že pro určitá využití jsou lepší žárovky, a tak se k nim vrátili. Zatímco pro jiné účely jsou zářivky výborné a proto se používají. U nás doma máme na několika místech zářivky a jsme s nimi spokojeni. Na jiných místech máme žárovky a jsme spokojeni rovněž (záleží na způsobu využití).
Je ale nesmyslné zakázat žárovky všeobecně. A to i v případě, že bychom zjistili, že mají skutečně menší spotřebu a svítí stejně dobře. Vždy je totiž potřeba brát ohled i na výrobní náklady daného svítidla a také náklady na likvidaci. Cena zboží odráží spotřebované zdroje a poškození přírody, ke kterému došlo při výrobě.
Jaké jsou celkové náklady a poškození (včetně ekologické likvidace), není možné vypočítat, není možné vydat smysluplnou směrnici, které svítidlo povolit a které zakázat. Řešení je potřeba nechat na cenovém mechanismu a na spotřebitelích a výrobcích – odtud vzejde optimální řešení – nikoli z hlav politiků či úředníků (úlohou politiků by mělo být pouze ošetření externalit, nikoli deformování trhu).
Pokud jsou úsporné zářivky skutečně výhodnější (jak si myslí v Bruselu), budou je lidé používat dobrovolně bez jakéhokoli zákazu žárovek.
Klasická žárovka je poměrně starý vynález a je víc než jisté, že bude jednoho dne nahrazena lepším způsobem svícení. Stejně jako byly nahrazeny petrolejky a plynové lampy elektrickým osvětlením. K tomuto nahrazení došlo dobrovolně – lidé začali ke svícení využívat elektřinu, protože to bylo lepší – ovšem kdo chce, může petrolejkou nebo plynovou lampou svítit dodnes. Zákaz tedy není nutný – ba co víc: je škodlivý.
Plíživé ukrajování naší svobody
Možná si řeknete, že se vám po žárovkách zase tolik stýskat nebude a že tedy nakonec budete svítit zářivkami – vždyť se zase tolik neděje. Ano, sviťme tím nebo oním, svět se nezboří. Ovšem dalekosáhlejší dopady má tento zákaz na naši svobodu a její vnímání – a vůbec vnímání politické moci a toho, jak moc nám může mluvit do života. Svoboda se začíná omezovat nejdřív tam, kde to bolí nejméně, aby si lidé zvykli, že je úředník omezuje a říká jim, co mají dělat. Je to výuka k poslušnosti, na které se pak vybuduje totalitní režim – k tomu je potřeba občany převychovat na poslušné ovce, odnaučit je přemýšlení a donutit je přijmout princip, že za ně rozhoduje politik nebo stát. Zákaz žárovek je krok, proti kterému bychom se měli postavit z principiálních důvodů. Musíme zachovat svobodnou společnost pro nás a naše děti.
Jak na to
Pokud vám stačí nějak přežívat a svítit tím, čím svítíte rádi a čím svítit chcete, budete asi muset žárovky pašovat ze zemí, ve kterých svoboda nedostává tolik na frak jako v EU. Jistě se najdou i obchodníci, kteří uspokojí vaši poptávku, i kdyby to měl být černý trh. Věřím, že my Češi si vždycky nějak poradíme a najdeme cestu.
Patříte-li ale mezi aktivnější občany a chcete situaci změnit, choďte k volbám a volte strany, které mají k Evropské unii střízlivý a nezkorumpovaný postoj. Obvykle bývají označovány jako eurorealistické nebo euroskeptické. Takových stran je víc, ideální by sice bylo táhnout za jeden provaz – ale ne vždy je snadné se dohodnout a spolupráce někdy není možná. Nebudu vám teď doporučovat svého favorita – volte prostě tu euroskeptickou stranu, která je vám nejbližší.
Pokud ani to nebude stačit, už zbývá jen ........
Komentáře čtenářů
Nejsem sám, kdo píše o tomto tématu. Co píše Luk, si přečtěte tady: Bony! Bony! Bony ... tedy vlastně ... žárovky!
Proč neřešit jak výrobu, tak spotřebu. Proč jen jedno. Jakmile začnete kritizovat omezování žárovek v kontextu plíživého ukrajování svobody musíte zákonitě kritizovat všechny nařízení a pravidla, která přece omezují naší svobodu. Nevim jak souvisí to z kterého elektrárny dostáváte elektrřinu, ponevadž méně spotřeby el. energie = méně spalování uhlí, ropy, plynu atd., tudíž méně emisí. Jediné nářky těch co kritizují zákaz vždy nakonec směřovali k tomu, že se jim omezuje svoboda, ovšem pro ně zřejmě existuje jen svoboda bez odpovědnosti.
- Lidé nejsou hloupí. Nikdo nechce platit příliš vysoké účty za elektřinu. Pokud jsou úsporné žárovky skutečně výhodné, lidé je začnou používat dobrovolně – svítidla se v minulosti mnohokrát změnila (oheň, louče, svíčky, petrolejky, plynové lampy, žárovky, zářivky, ledky…) a vždy dobrovolně – vždy se přecházelo na lepší způsob svícení, nikoli na způsob, který si někdo vylobboval, nebo na způsob, který se chorému eurokratickému mozku zdá lepší. Výhodnost je potřeba posuzovat komplexně – nezáleží jen na provozních nákladech, ale i na nákladech na výrobu a likvidaci – co když se při výrobě, provozu a likvidaci zářivky spotřebuje více zdrojů a dojde k většímu poškození životního prostředí, než při výrobě, provozu a likvidaci klasické žárovky?
- Když si koupím klasickou tužku, tak taky nepřemýšlím, kolik stromů kvůli ní bylo pokácenu, kolik barvy vypatláno, kolik nafty spáleno při převozu krabic tužek. Prostě mne zajímá cena (a užitek). Pokud bude příliš vysoká, zvážím nákup verzatilek nebo mikrotužek, do kterých stačí dokupovat tuhy. BTW: když už jsme u těch tužek, doporučuji přečíst si pro rozšíření obzorů Já, tužka od Leonarda Reeda
[
/blog/index.php?q=ja-tuzka-leonard-read] . - Cena zboží totiž odráží hodnotu zdrojů (včetně poškození přírody), které byly spotřebovány při jeho výrobě – řiďme se tedy cenou, pokud se nám zářivky finančně vyplatí, kupujme je a sviťme s nimi, pokud se nám nevyplatí, patrně jsou celkové náklady na jejich výrobu provoz a likvidaci vyšší než u žárovek a i poškození přírody je u nich vyšší než u žárovek. Nikdo ale není schopný toto vědecky posoudit a rozhodnout dopředu, kterou cestou se vydat. Nikdo nedokáže svým mozkem obsáhnout ten nepředstavitelně složitý výrobní proces, který se skládá z řetězce činností – jen nabubřelí úředníci si myslí, že ano. Musíme se tedy pokorně spolehnout na cenový mechanismus a tržní systém. Kromě nabubřelosti a nepokory může být důvodem i korupce (s cílem preference jednoho druhu zboží na úkor druhého pomocí zákona) nebo diktátorské sklony. Těžko říct, co je horší. Pokud by byly zářivky skutečně lepší, budou se úspěšně prodávat i bez těchto zákonů.
- Pokud cena zboží neodráží spotřebované zdroje a poškození přírody a jiných subjektů, jedná se o negativní externalitu – takové zboží je potřeba zdanit a tuto škodu kompenzovat. Pro méně chápavé je potřeba připomenout, že tímto zbožím (nebo spíše službou), která má negativní externality je samotná elektrická energie, nikoli žárovka – opatření bychom tedy měli směřovat na stranu výroby, nikoli spotřeby.
- Zákaz žárovek je systémově špatné opatření – ke mně domů vede elektrická přípojka a odebírám určitý objem elektřiny, za kterou platím. Z hlediska ekologie je relevantní tento celkový objem (a typ elektrárny), nikoli to, jak byla energie využita. Je to moje věc, čím budu svítit – pokud si koupím zářivky, neznamená to ještě, že ta celková spotřeba bude nižší. Zatímco žárovku rozsvěcím a zhasínám, zářivku můžu třeba nechávat svítit celý den. Nebo můžu zbytečně dlouho luxovat a vařit zbytečně mnoho vody v rychlovarné konvici. Budou mi eurokrati strkat nos i do těchto věcí? Pokud připustíte zákaz žárovek, měl byste připustit i zákazy a regulace v jiných oblastech. Bude se řešit kolik spotřebuji vody (i při čištění vody se spotřebovává energie) při sprchování? Kolikrát a jak moc budu splachovat záchod? Jesli zalévám kytky dešťovou vodou nebo vodou z vodovodu? Nebo prostě stanovíme daň (která pokryje náklady související se životního prostředí) za vodu či elektřinu a necháme na lidech, jak tyto zdroje využijí? Co mne vede k tomu, abych neplýtval těmito zdroji a nepoškozoval životní prostředí? Ano, je to čistě můj sobecký zájem – nechci platit zbytečně vysoké účty za vodu a elektřinu. Proto se chovám ekologicky a nepotřebuji k tomu žádné zákony, které zakazují žárovky.
- Co když si pořídím vlastní solární panel, dám si ho na střechu a budu k němu chtít připojit žárovku, kterou budu doma svítit? Zákaz ze strany EU mi v tom brání, dopadá na mne jejich zvůle. Co jsem komu udělal? Komu takovým chováním ubližuji? Kolik životního prostředí jsem poškodil, když si doma svítím žárovkou?
To je ale taky takové klišé. Je potřeba určité míry rovnováhy -a tohle není zrovna ten případ. Ono pro jakékoliv omezení svobody lze najít pádný argument, proč je potřeba a naopak. Slovy lze zdůvodnit na jedné straně i anarchii a na druhé těžkou totalitu.
Osobně jsem proti takovýmto zákazům. Zatím to vypadá, že se tak pomalu plíživě blížíme do stejné doby, odkud jsme utekli. Země chudne, o moc se dělí dvě stejné strany, které už dávno získaly dojem, že jim projde vše a chovají se podle toho, EU má tolik svazujících předpis a omezení, že RVHP byla proti tomu velmi volné sdružení, kamery na každém kroku, filtrování netu atd atd...
A hlavně na každém kroku křičet jak je to strašný v jiných zemích (které zrovna máme nařízeno nemít rádi). A přitom se musí povinně kričet aby jsme neměli čas si uvědomit, že to tady je podobný nebo stejný.
Krásně řečeno, tedy až na opakované použití newspeakového termínu "úsporné zářivky" :-)
V prvním výskytu sousloví úsporné zářivky jsem to úsporné psal kurzívou – aby bylo vidět, že se jim tak jen říká, ale nemusejí se vždy vyplatit (někdy ano). Takže díky za rýpnutí – doplním tu kurzívu i do zbytku textu.
Myslím, že nejde ani tak o ekologii, ale spíše o to, aby se spotřebovalo míň el. energie, protože jsme jaksi jako evropa nesoběstační. Jinak souhlas.
I kdyby šlo o to množství spotřebované energie, bylo by správnější zvýšit její cenu – všichni by více šetřili a energii by využívali hlavně ti, kteří ji skutečně potřebují a mají pro ni smysluplné využití (ostatní by omezili svoji spotřebu).
Direktivní rozhodnutí a takovéto zákazy patří leda tak do státní správy – např. by bylo možné nařídit, že se na všech úřadech bude svít zářivkami. V takovém případě totiž subjekt (stát, úřad) rozhoduje o tom, jak bude využívat svoje vlastní prostředky. Politik nebo úředník si pak takové rozhodnutí bere na triko a zodpovídá se před veřejností z toho, jak efektivně využívá veřejné peníze. Ale aby stát přikazoval občanům (tzn. jinému subjektu), jak efektivně mají využívat svoje peníze, považuji za nepřijatelné.
A zrovna v našem případě si s tím nemusíme dělat až tak těžkou hlavu – elektřiny máme tolik, že ji můžeme vyvážet :-)
[3] 3. "Kromě nabubřelosti a nepokory může být důvodem i korupce (s cílem preference jednoho druhu zboží na úkor druhého pomocí zákona)..."
Nesložíte se na vymýcení Windows?
V jakém smyslu?
Monopol Windows (nebo lépe řečeno většinové postavení na poli OS) mi dost vadí. Ale jsem proti jakékoli státní šikaně a pokutám (z nich např. EU záplatuje svůj rozpočet).
Změny mohou (a měli by) nejvíc dosáhnout uživatelé – měli by požadovat od svých dodavatelů multiplatformní aplikace, aby nebyli vázáni na Windows a mohli časem přejít jinam. Ostatně Windows se drží jen díky těm aplikacím – není to o objektivních vlastnostech tohoto OS, je to o tom, že pro něj v minulosti bylo napsáno hodně SW a teď se to autorům nechce moc předělávat → právě z toho bychom se měli poučit a nevázat se na jeden OS. To prostě není problém, který se vyřeší nějakým zákazem nebo pokutou – musí se aktivně zapojit uživatelé. Nejvýznamnější jsou ti ve firmách a státních organizacích, úřadech – tady stát může zasahovat, může nařídit, co se na úřadech bude používat, nebo klidně že se zůstane zatím u Windows, ale další licence se nebudou kupovat a podmínkou výběrových řízení na SW bude to, že bude multiplatformní (aby neblokoval případný budoucí přechod na jiný OS). Tyhle zásahy státu jsou přijatelné (rozhoduje jen o tom, co se bude používat v rámci státní správy – a to je v pořádku). Ale vadí mi, pokud stát zasahuje do obchodu mezi dvěma subjekty (Mícrosoft a občan/firma) případně pokud stát omezuje a trestá jeden subjekt (Microsoft) za to, že je úspěšný a jeho SW se většinově rozšířil.
A navíc si myslím, že svobodný software je natolik silná myšlenka, že porazí proprietární software (včetně MS) i bez státních deformací trhu a pokut.
co je usporna zarivka? myslel jste pojem obvykle oznacovany jako usporna zarovka= zarivka v jednom kuse s elektronikou a objimkou zarovky?
podle clanku si myslim, ze by vam stacilo i kdyby se na zarovky dala ekologicka dan, ne?
jinak usporne zarovky nejsou tak usporne jako samotna zarivka zasunuta do samotne elektroniky, protoze ta ma mensi vyrobni naklady je vice ekologicka a vice vydrzi
„co je usporna zarivka? … jinak usporne zarovky nejsou tak usporne jako samotna zarivka zasunuta do samotne elektroniky, protoze ta ma mensi vyrobni naklady je vice ekologicka a vice vydrzi“
V textu má na mysli tzv. kompaktní zářivku, která má stejnou patici jako běžné žárovky (E27). Trubicové zářivky, které se skládají z více částí (trubice + elektronika) mají oproti kompaktním výhodu – stačí vyměnit jen tu část, která se porouchala. Ovšem zase se nehodí do všech svítidel. Nicméně tohle je diskuse, které jsem se chtěl vyvarovat – odvádí pozornost od jádra věci (nechci lidem říkat, co je výhodnější, čím mají svítit – k tomu si musí dojít každý sám a EU mu do toho nemá co mluvit).
„kdyby se na zarovky dala ekologicka dan, ne?“
Ekologická daň ano, ale nikoli na žárovky, nýbrž na spotřebovanou energii (v závislosti na typu elektrárny, ale nezávisle na tom, k čemu byla spotřebována). Zvláštní daň na žárovky by bylo o něco méně špatné řešení, než jejich úplný zákaz, nicméně v principu je to totéž.
Pokud jsou úsporné zářivky výhodnější, ještě to neznamená, že je lidi budou kupovat, i když budou vědět, že je to v jejich zájmu. Problémem je vysoká pořizovací cena a hyperbolické místo exponenciálního diskontování (lidé příliš diskontují budoucnost). Zákaz žárovek je poměrně neelegantní "commitment device", vysoká dotace na koupi zářivky (řekněme 90 procent ceny) by byla asi ekonomicky čistější, ovšem přinese vyšší administrativní náklady (vyšší výběr daní, distribuce dotací), takže těžko říct, co je lepší. Ten zákaz sice vypadá drsně, ale zase je to velmi levné :-)
„Problémem je vysoká pořizovací cena“
Jenže právě cena je to, co nás informuje o nákladech výroby (materiál, lidská práce, poškození přírody, energie… a zase materiál a práce potřebný na výrobu energie a materiálů… atd.). Cenu ve svých úvahách nemůžeme ignorovat.
Přijatelnou cestou je propaganda (v dobrém slova smyslu – „osvěta“) a reklama. Výrobci a (státní) vědci mají nad prostým občanem informační převahu (vědí toho víc), proto ho mohou informovat, co je výhodnější a lepší – občan se jejich radami může, ale nemusí řídit. Na druhé straně totální zákaz určitého výrobku (který nikomu neškodí), je nepřijatelný a do svobodné společnosti nepatří.
„Ten zákaz sice vypadá drsně, ale zase je to velmi levné“
Jisně – výrobci zářivek budou vděční (a vděčnost ochotným politikům pravděpodobně projeví jinak, než bomboniérou nebo lahví vína) a EU to nebude nic stát (kromě promrhaného času byrokratů).
Nastrkat všechny externality do ceny je obecně dobré - pokud se lidé chovají aspoň přibližně racionálně. To ale v případě žárovek podle mě nutně neplatí (hyperbolické diskontování je empiricky doloženo v behaviorální ekonomii), takže dosažení sociálního optima je vhodné podpořit jinak.
Jinak zákaz, jak už jsem psal výše, je podle mě administrativně nejjednodušší a pochybuju, že by to zvýhodňovalo výrobce zářivek (když se podívám na regály, tak to jsou nachlup stejné firmy, co dělají i žárovky, tedy Osram, Philips...).
Sociálního optima?
Nemůžeme přece lidi nutit, aby se chovali racionálně*, když se chtějí chovat iracionálně – důležité je jen to, aby svou iracionalitou neškodili ostatním – a to v případě zdanění neškodí, protože tyto škody v plné míře kompenzují.
*) i když racionální a iracionální jsou dost relativní pojmy – když má někdo ze svícení žárovkou větší radost, než kdyby svítil zářivkou, má z toho i větší užitek (užitek je subjektivní – není to jen pouhé měřitelné osvícení místnosti) a tudíž je ochoten zaplatit i vyšší cenu – chová se tedy racionálně, protože jeho užitek z daného obchodu (nákup žárovek a svícení s nimi) je vyšší než náklady.
Obchodník se samozřejmě našel: Heatball.de – prodávají topidla o výkonu 100 nebo 75 W určená pro montáž do patice E27 nebo E40. Jako vedlejší produkt při provozu vzniká světlo. :-)Jistě se najdou i obchodníci, kteří uspokojí vaši poptávku
Zdá se, že reaguješ na reakce Franto:-) - tak zkusím přidat nějaké věci, a uvidíme. Předně - pokud jsem to dobře pochopil, ta "neviditelná ruka trhu" nezajistí spravedlivý výstup ekonomiky, ale toliko paretoefektivní. Což je sice hezká věc ("nedá se přilepšit jednomu, aniž by se druhému uškodilo"), ale neříká vůbec nic o tom, jak se získaný prospěch redistribuuje. Ve stejném duchu je pak možno kritizovat větu "nechme to na cenovém mechanismu a on zařídí optimální řešení". Optimální v jakém duchu? Tenhle výrok je podle mě čistě normativní, což je samo o sobě fajn, pokud tím vyjadřuješ svůj světonázor: ale takto podáno to chtě nechtě působí jako snaha vydávat to za pozitivní analýzu. Další: je podle mého mýlka říkat, že politici by měli pouze ošetřovat externality. Dobře sám víš, že tržních selhání je víc a minimálně u každého z nich by měla nastoupit regulace. A pokaždé to bude deformování trhu, na kterém ovšem není v takových případech nic špatného, ne? Jenže to slovo "deformace" je IMHO používáno úmyslně, protože má pejorativní nádech. Na závěr bych ti ještě doporučil vynechávat ty závěrečné pasáže o ukrajování svobody, zbytečně tím degraduješ předchozí text. Nepodloženými úvahami na téma "kterak zákeřný euroúředník vybírá nejméně bolestivá místa, aby nás na nich začal omezovat" se pouštíš přesně na to pole "sahání po emocích", které sám o trochu výš kritizuješ. Pokud si najdeš chvilku, rád si přečtu, co ty na to. Některé regulační kroky unie mohou opravdu být přes míru, ale to nic nemění na potřebě fér a střízlivé argumentace. Zdravím:-)
A co je to „spravedlivý“? Definice spravedlnosti je zcela zásadní otázka. Tak tedy co to je? Je to nějaký subjektivní pocit – např. dělníci, lékaři, učitelé, popeláři, manažeři, vědci, podnikatelé… každý z nich má nějaký pocit, každý z nich si svým způsobem myslí, že on má málo a ostatní mají nespravedlivě víc, že on na ně doplácí, že na ně pracuje. Pracující vnímá jako nespravedlnost to, že musí platit sociální „pojištění“ (daň), nezaměstnaný vnímá jako nespravedlnost to, že je chudý, že má malé dávky a že ti, co práci sehnali, se mají lépe než on… Taková subjektivní definice spravedlnosti vede pouze k válce všech proti všem (více nebo méně násilné, ale pořád válce). Jediná skutečně spravedlivá odměna je ta tržní – dostanu tolik, kolik jsou ostatní ochotni za moji práci zaplatit – tzn. tolik, kolik odpovídá mému přínosu jim (zaměstnavateli, zákazníkům) a zároveň kolik odpovídá mému vkladu (fyzická nebo intelektuální námaha, dřívější studium, zkušenosti, šikovnost atd.). Je to onen průsečík nabídky a poptávky, který určí spravedlivou cenu. Pokud bychom nějakou regulací stlačili cenu dolů, bude to nespravedlivé vůči mně, když tu cenu naopak administrativně zvýšíme, bude to nespravedlivé vůči nim – oni budou za moji práci platit víc, než co by odpovídalo užitku, který jsem jim poskytl. A tak je to všude, nejen na trhu práce, ale i na dalších trzích (zboží, služeb, finančních atd.). Každá regulace a zásah státu přinášejí nespravedlnost – vůči jedné nebo druhé straně.Předně - pokud jsem to dobře pochopil, ta "neviditelná ruka trhu" nezajistí spravedlivý výstup ekonomiky, ale toliko paretoefektivní. Což je sice hezká věc ("nedá se přilepšit jednomu, aniž by se druhému uškodilo"), ale neříká vůbec nic o tom, jak se získaný prospěch redistribuuje.
Jaké například?Dobře sám víš, že tržních selhání je víc
Je. Je to vyhánění čerta ďáblem, vytloukání klínu klínem. Já jsem pro řešení příčin – nikoli zakrývání následků a zametání střepů pod koberec. Jestliže nám v bytě praskne voda, je potřeba opravit potrubí – ne vymýšlet důmyslné a složité mechanismy a akvadukty, které tu vytékající vodu odvedou pryč, abychom tam neměli mokro a problém byl jakoby vyřešen. Např. nezodpovědné chování bank nebo velkých podniků je podle některých důvodem k regulacím. Jenže příčinou toho nezodpovědného chování (prasklé potrubí) je ochota státu tyto banky a podniky „zachraňovat“* – firmy počítají s tím, že když se bude dařit dobře, zisk je jejich, a když se bude dařit špatně, ztrátu ponese někdo jiný (stát potažmo občané a jiné firmy). To zákonitě vede k nezodpovědnému chování, hazardu, většímu riskování, než kdyby odpovědnost za ztrátu byla na nich. Tady neselhává trh – selhává stát, který vytváří problémy a pak se je snaží řešit, zalepovat díry – jeden státní zásah do ekonomiky vytváří potřebu dalších státních zásahů a regulací. Správné je ty problémy vůbec nevytvářet. Jenže to by se pak ukázalo, že význam politiků a úředníků není tak velký, že nejsou tolik potřeba, tudíž by se i hůře zdůvodňovaly jejich platy a jejich počet, klesla by váha jejich úřadu, klesla by potřeba mít tolik úředníků a politiků, potřeba mít celý ten bruselský aparát… pro ty lidi a jejich rodiny by to byla životní tragédie, protože oni se jinak život neumí, neumí pracovat a dělat něco užitečného. Proto se snaží vzbudit dojem, že „trh selhává“, „je krize“, „je terorismus“, „je globální oteplování“ a „je potřeba to řešit“ a „od toho tu jsme my – my vás spasíme“. Některé ty problémy předkládané obyvatelstvu dokonce vůbec neexistují (asi jako čarodějnice ve středověku) a jiné sice existují, ale jejich řešením není zavádění dalších a dalších regulací, nýbrž odstranění příčiny. *) což je opět nespravedlnost, protože stát žádné vlastní peníze nemá – stát pouze sebral peníze prosperujícím firmám a pracujícímu lidu, aby pak mohl dotovat neprosperující a nezodpovědné firmy.A pokaždé to bude deformování trhu, na kterém ovšem není v takových případech nic špatného, ne?
Díky za odpověď, ovšem mám trochu pocit, že se dostáváme k opravdu širokým tématům, která jedna diskuse ani obsáhnout nemůže. Tak tedy aspoň stručně, co tu prostor dovolí:
-spravedlnost samozřejmě není objektivní kategorie, ale právě od toho je tady demokratický a liberální systém, aby určil, co je spravedlivým výstupem: např. tak, aby to 1) bylo v souladu s přáním většiny a 2) neznevýhodňovalo to menšiny, o kterých společnost soudí, že je u nich potřeba znevýhodňování zabránit. Mimochodem, to samé se týká toho tvého "trhy zajistí nejlepší výstup", které mě vedlo k reakci na tvůj původní příspěvek. Protože i ta paretoefektivita (o které mluvíš, i když to explicitně nezmiňuješ) není jednoznačná - můžeš najít spousty (teoreticky nekonečno) paretoefektivních výstupů, které se ale liší tím, že různé subjekty jsou v nich na tom různě dobře.
-ad tržní selhání - tuším, že otázka je návodná, protože mě hodláš poučit, že je to podle tebe jinak:-) Ale budiž, pokud si vybavuju, každá mainstreamová základní učebnice do situací tržních selhání vedle externalit řadí taky asymetrické informace, veřejné statky, monopol/oligopol - a to jsem ještě myslím na něco zapomněl.
-k té deformaci trhu a správnosti regulace: ajjj, to je stará, stará historie a věčně omílaná diskuse. Jak víš, že by se bez regulací subjekty chovaly, jak mají? Ten příklad s bankami a bailoutováním je notoricky uváděný: samozřejmě, tady může vznikat morální hazard (stejně jako jindy "adverse selection") - ale existují studie a výzkumy na optimální design kontraktů tak, aby tahle rizika byla co nejvíc zmenšená. A pokud by regulace nebyla, myslíš, že by banky do těch toxických aktiv neinvestovaly? Jasně, můžeš říct, že kreativní destrukce by způsobila, že ty méně zdatné, co se špatně rozhodly, zaniknou a přežijí jen ty, které investovaly uvážlivě: ale myslíš, že to by tady opravdu nastalo? Co když by zase přišly nové instrumenty, do kterých by většina lidí neviděla, a šéfové těch finančních korporací by do nich zase investovali, a pak odešli dostatečně včas, než se to celé sesype? Člověk je bytost chybující a vystavená pokušení, proto je potřeba jeho svobodu (která nepochybně má být co nejširší) částečně omezovat - stejně jako činnost právnických osob lidmi vytvořených a spravovaných. Zvlášť v případě bank a jiných finančních ústavů, které pracují v drtivé většině s cizími zdroji a morální hazard je u nich extrémně pravděpodobný. Protože pak s "kreativně zdestruovanou" bankou zmizí třeba dlouhodobé úspory velkého počtu lidí
-no a na závěr: opět upozorňuju na čistě normativní (a nepodložené) soudy, kterými sám sebe nechtěně degraduješ: tvrdit, že úředníci, politici nebo "bruselský aparát" neumí dělat nic jiného než to, co dělají, a dokonce, že neumí dělat nic užitečného - to je tak zevšeobecňující, bezdůvodné a nekonstruktivní, že se až divím, že to tu čtu. Takhle se podle mého opravdu odborná debata nemá vést.