Moje odkazy

• Nabídka služeb
• Relational pipes
• SQL-Výuka.cz
• SQL-DK
• Nekuřák.cz
• i1984.cz
• Telekomunikační slovník

Ostatní odkazy

• GNU.org
• FSF.org
• Monča.cz

Obsah článku:

• Práce ve více oknech (terminálech)
• Pozor na hesla

Při práci na příkazové řádce v BASHi se nám ukládá historie zadaných příkazů. To je velmi užitečné – k dříve napsaným příkazům se můžeme vrátit (šipky nahoru/dolů) nebo v nich hledat (Ctrl+R) a historie se uchovává i po odhlášení (v souboru ~/.bash_history). Někdy nám to ale může vadit – proto si teď ukážeme malý trik, jak některé příkazy do historie nezahrnout.

Dejme tomu, že třeba kopírujeme nějaký soubor a nechceme, aby jeho jméno figurovalo v historii příkazů. V takové situaci stačí před příkaz přidat jednu mezeru. Jednoduše místo "cp něco.txt někam.txt" napíšeme " cp něco.txt někam.txt" – příkaz se sice provede, ale neuloží se do souboru s historií a ani se k němu nepůjde vrátit pomocí šipek nebo Ctrl+R.

Pokud by vám to náhodou nefungovalo, zkontrolujte si nastavení následující proměnné:

$ echo $HISTCONTROL 
ignoredups:ignorespace

Více viz man bash.

Trochu drastičtějším řešením je promazání celé historie, která ještě nebyla uložena na disk: history -c.

Práce ve více oknech (terminálech)

Pokud pracujeme ve více terminálech současně, historie příkazů se nesdílí. To většinou nevadí a stačí, když se historie uloží do .bash_history při zavření terminálu. Ale někdy chceme provést příkaz zadaný do jednoho okna v jiném – pak se nám budou hodit následující příkazy:

history -a # uložit aktuální historii
history -n # načíst historii

Také si můžeme udělat alias, který provede oboje:

echo "alias hh='history -a; history -n'" >> .bash_aliases

Pozor na hesla

Výše jsme si uvedli, jak zabránit zařazení některých příkazů do historie (přidat mezeru). Kromě toho, že si někdo přečte soubor s historií, je tu ale další možnost vyzrazení citlivých informací: běžící procesy a jejich parametry jsou vidět ve výpisu procesů (ps aux případně rovnou číst /proc). Což je problém, pokud by jako parametr příkazu bylo třeba heslo – jiný uživatel, který je zrovna přihlášen na stejném počítači by ho mohl vidět.

Někoho možná napadne, že by pomohlo uložit heslo do souboru a pak ho předat příkazu takto:

nějaký-příkaz --heslo `cat heslo.txt`

Jenže to samozřejmě nefunguje resp. je to úplně na nic. Výraz uvedený v `…` případně v $(…) je interpretován BASHem (jinak to ani není možné – příkaz nějaký-příkaz těmto výrazům nemůže rozumět). Takže se nejdříve vyhodnotí cat heslo.txt a až jeho výstup se předá jako parametr prvního příkazu – tudíž se heslo objeví ve výpisu procesů.

Kdyby tomu náhodou někdo nevěřil, může si sám vyzkoušet:

$ echo 10 > heslo.txt 
$ sleep `cat heslo.txt` &
[1] 15914
$ ps aux | grep sleep
franta     15914  0.0  0.0   6948   584 pts/4    S    22:23   0:00 sleep 10

Místo „10“ si představte nějaké tajné heslo, které by bylo takto vyzrazeno.

Hesla prostě mezi parametry příkazů nepatří. A žádný rozumný program vás nebude nutit takto hesla zadávat a dost možná nebude ani tuto možnost nabízet. Hesla bývají uložená v souboru (např. .pgpass pro PostgreSQL, .my.cnf pro MySQL) nebo se používá asymetrická kryptografie (např. SSH, OpenSSL, GPG) nebo se heslo zadává interaktivně. Každopádně není důvod je vystavovat ve výpisu procesů. U hesel v souborech a u soukromých klíčů si dávejte pozor na správná přístupová práva – aby je nemohl číst nikdo jiný než vlastník.